Starobylá dominanta kdysi středověkého rynku a celého města v sobě nese všechny slohy, jimiž město za dobu své dlouhé existence prošlo díky častým požárům.
Spodní hranolovou část tzv. Městské věže, jež si podržela původní obranný ráz posledního útočiště, a typické štěrbinové střílny lze klást nejpozději na přelom 14. a 15. století. Další nejstarší částí byly chlebové lavice, drobná přístavba
u paty věže, jež byla nesmyslně zbourána krátce po roce 1945. Důkazem její renesanční existence stavby jsou vyobrazení na mapách Pavla Fabricia z let 1569 a 1575 a oktogonální nástavba věže původně s prostou jehlancovou helmicí. Raně barokní přestavbu po požáru 1668 známe z veduty města z roku 1693. Střechu radnice tvořily dva štíty a věž se honosila nad ochozem pro věžného krásnou dvojitě cibulovitou barokní bání. Čas městu poprvé udávaly věžní bicí hodiny s jedinou ručičkou. Do prvního patra se vystupovalo vnějším dřevěným schodištěm. Zatímco přízemí nadále sloužilo jako masné krámy a prostor, kde vykládali své zboží projíždějící obchodníci, v patře byla velká síň pro jednání městské rady, místnost pro městského písaře a komora na uložení archivu a zbraní městské hotovosti. Spolu s poslíčkem tak pracovali na radnici pouzí dva zaměstnanci nejvýše ještě se dvěma biřici, radní a starosta vykonávali svou funkci bezplatně. Zdá se, že ve sklepě radnice probíhaly výslechy podezřelých a užívalo se právo útrpné.