Geologie
Venušina sopka je pozůstatkem denudovaného stratovulkánu - smíšené sopky. Těžbou kamene značně zdevastované temeno vrchu je zbytkem nasypaného kužele, tvořeného vulkanoklastickým materiálem - zejména tufy. Během aktivity vulkánu byla explozivní činnost několikrát vystřídána fázemi efuzivními. K výlevům láv docházelo ve směru svažujícího se předvulkanického georeliéfu - převážně k severu a východu. Vrtným průzkumem na severovýchodním úbočí sopky byly nad sebou zjištěny tři lávové proudy oddělované polohami vulkanoklastik. V čelních částech lávových proudů byly založeny poměrně rozsáhlé lomy. Zatímco severněji situovaný (Natherův) lom je již dlouho opuštěn, hornina těžená v jižněji položeném lomu byla donedávna využívána k výrobě kvalitního štěrku. Čela lávových proudů zřejmě vyplnila část někdejšího koryta Černého potoka, jak dokládá nález fluviálních štěrků v podloží čediče v Natherově lomu. V obou lomech lze podle texturních znaků horniny rozlišit dva časově následné výlevy nad sebou. V prostoru mezi oběma lomy byly při bázi lávového pokryvu objeveny chodbovité dutiny dlouhé až 30 metrů. Jižní lom (areál chráněného území) je pozoruhodný zejména dobře vyvinutou sloupcovitou odlučností, charakteristickou pro čedičové horniny. Sloupce o průměru několika decimetrů mají šestihranný, vzácněji pětihranný průřez. Podle orientace sloupců je možno identifikovat předefuzivní reliéf deprese, kterou lávový proud vyplnil. Zatímco ve střední části lomové stěny jsou vertikální, v severozápadní stěně se stáčejí mírně šikmo, přičemž zachovávají kolmou orientaci k bázi proudu. V některých partiích se projevuje výrazná lavicovitá odlučnost, kolmá ke sloupcovité. Ve zvětrávací zóně při povrchu pak dochází k rozpadu horniny za vzniku kulovitých balvanů. Vzácnější formou je tzv. bobovitý čedič, jehož kuličky dosahují jen centimetrových rozměrů. Petrograficky je zdejší hornina nefilinický bazanit s přechody k olivinickému nefelinitu popř. limburgitu. Jedná se o černošedou, místy světleji šedou horninu, někdy v nafialovělých odstínech. Texturu má více nebo méně pórovitou, strukturu porfyrickou, v základní hmotě afanitickou. Okem lze rozeznat drobné vyrostlice olivínu, někdy také augitu a magnetitu. Radiometricky určené stáři horniny činí zhruba 1,8 miliónu let a odpovídá spodnímu pleistocénu.

Květena
Opuštěný lom zarůstá různě pokročilými sukcesními stadii: na balvanité suti na úpatí lomových stěn rostou běžné pionýrské dřeviny, především bříza bělokorá (Betula pendula) a vrba jíva (Salix caprea), hojný je modřín opadavý (Larix decidua). Na neobhospodařované půdě nad horní hranou lomu se v degradujících lučních fytocenózách svazu Arrhenatherion objevují některé v okolí méně běžné teplomilné druhy, např. jetel ladní (Trifolium campestre), mochna stříbrná (Potentilla argcntea), divizna jižní rakouská (Verbascum chaixii subsp. austriacum). Ve štěrku na dně lomu byla nalezena malá populace ohroženého bělolistu rolního (Logfia arvensis).

Zvířena
Zoologický průzkum této lokality zatím nebyl proveden.

Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody

.