Geologie
Velký Roudný (780,1 m n. m.) je typickým stratovulkánem (smíšenou sopkou). V jeho stavbě se střídají produkty efuzivní (výlevné) a explozivní vulkanické činnosti, tj. lávy a vulkanoklastika. Ve vrcholové části kuželu jsou ve výchozech odkryty čedičové horniny sopouchu, zejména s fialově šedou, silně pórovitou lávou, vzácněji se sopouchovou brekcií. Jsou též zachovány k západu a k severu směřující počáteční úseky lávových proudů, tvořené kompaktním čedičem přecházejícím do porézních láv s balvanitým rozpadem. Úbočí stratovulkánu jsou pokryta vulkanoklastickými vyvrženinami - tufy - které jsou odkryty v několika malých lomech. Hřbet, směřující od vrcholu severoseverozápadním směrem, je patrně pozůstatek parazitického kuželu.

K vulkánu náležejí čtyři výrazné lávové proudy, které přesahuji hranice chráněného území. Směrem k severu míří krátký proud Mlýna Roudná (délka 0,7 km, mocnost 15 m), k severovýchodu proud Heroldova Mlýna o délce 1,3 km a mocnosti 30 m. Nejdelší, přes 5 km dlouhý, je proud Chřibského lesa, směřující na východ ke Slezské Hartě. Má složitější stavbu pocházející z nejméně dvou oddělených výlevů, dosahuje mocnosti přes 50 m a zčásti vyplňuje bývalé koryto Moravice. Ještě složitější a nedostatečně prozkoumanou stavbu (zahrnující polohy vulkanoklastik) má k jihovýchodu vybíhající hřbet, nazývaný proud Černého lesa. Nelze vyloučit, že se jedná o starší vulkanické centrum sopky Výlevné čedičové horniny jednotlivých proudů mají poněkud odlišné petrografické složení. Náležejí do asociace alkalický olivinický čedič - nefelinický bazanit - olivinický nefelinit -limburgit. Magma ke svému výstupu využilo oslabené zóny na křížení zlomů severozápadního-jihovýchodního směru a šternbersko-hornobenešovské zóny, která je úzkým, tektonicky stlačeným pásmem devonských sedimentů a vulkanitů v kulmské formaci hornobenešovského souvrství.
Radiometricky zjištěné stáří čedičů prokázalo několik fází aktivity vulkánu v období spodního pleistocénu. Stáří vzorku odebraného z „proudu" Černého lesa činí cca 2,5 miliónu let, zatímco u vzorku z proudu Chřibského lesa jen 1,4 miliónu let.

Květena
Přestože se v posledních desetiletích způsoby zemědělského obhospodařování pozemků na svazích Velkého Roudného vícekrát změnily a některé části byly postupně opouštěny a zarůstaly náletovými dřevinami, zachoval se na velké a celistvé ploše komplex druhově pestrých mezofilních luk, jaký nemá v okolí obdoby. Z fytocenologického hlediska se jedná o společenstva svazu Arrhenatherion, porostotvornými druhy jsou vysoké trávy - ovsík vyvýšený (Arrhenatherum elatius) a srha laločnatá (Dactylis glomerata), hojná je lipnice luční (Poa pratensis) a kostřava červená (Festuca rubra). Na obnažených čedičových tufech malého opuštěného lomu na jižním svahu a na čedičových výchozech nad tímto lomem se objevuje řada teplomilnějších druhů, např. chrpa čekánek (Colymbada scabiosa), zběhovec lesní (Ajuga genevensis), rmen barvířský (Cota tinctoria), smělek jehlancovitý (Koeleria pyramidata), mochna přímá (Potentilla recta), rozchodník tenkolistý (Sedum boloniense), pamětník rolní (Acinos arvensis), pomněnka drobnokvětá (Myosotis stricta), kontryhel sivý (Alchemilla glaucescens), úročník bolhoj (Anthylis vulneraria), válečka prapořitá (Brachypodium pinnatum), sveřep vzpřímený (Bromus erectus) aj. Systém souběžných, dřevinami hustě zarostlých mezí tvoří na Velkém Roudném především na jeho jižních, jihozápadních a jihovýchodních svazích výrazný krajinný útvar. Kromě dominantní lísky obecné (Corylus avellana) a běžných autochtonních dřevin roste na těchto mezích řešetlák počistivý (Rhamnus cathartica).
Z původních lipových bučin a eutrofních suťových lesů podsvazu Eu-Fagenion (asociace Tilio cordatae-Fagetum) a svazu Tilio-Acerion na severních svazích se dochovaly pouze fragmenty, zůstaly ovšem kromě buků, lip, klenů, jasanů a jilmů také některé druhy křovinného a bylinného patra těchto společenstev, např. česnek medvědí (Allium ursinum), samorostlík klasnatý (Actaea spicata), srstka angrešt (Ribes uvacrispa), lýkovec jedovatý (Daphne mezereum), lilie zlatohlávek (Lilium martagon), vraní oko čtyřlisté (Paus quadrifolia), kokořík mnohokvětý (Polygonatum mulriflorum) kokořík přeslenatý (P. verticillatum). V suťových lesích na skalních výchozech čedičových tufů pod vrcholem se daří početné populaci rybízu alpínského (Ribes alpinum).

Zviřena
Velmi heterogenní území s řadou biotopů. K druhově nejcennějším patří jižně exponovaně louky se suchými, teplými ploškami zejména v okolí opuštěného lomu a fragmenty lipových bučin na sutích na severozápadním a severním úbočí. Na loukách prosperují překvapivě početné populace 14 druhů čmeláků a pačmeláků. Někteří z nich jsou velmi vzácní, např. Bombus humilis, B. soroensis soroensis, B. ruderarius a teplomilní Psithyrus rupestris, P. vestalis a P. barbutellus. Na prohřátých svazích žije ještěrka obecná (Lacerta agilis), ještěrka živorodá (Zootoca vivipara) a zmije obecná (Vipera berus). V území byli pozorování čáp černý (Ciconia nigra), jestřáb lesní (Accipiter gentilis), krahujec obecný (A. nisus), včelojed lesní (Pernis apivorus), holub doupňák (Columba oenas), sýček obecný (Athéne noctua) aj. Zřídka se objevuje dudek chocholatý (Upupa epops).

Využití
Podle leteckých snímků ze 30. let byla většina plochy Velkého Roudného využívána jako zemědělská půda, nejen jako louky, ale také jako orná půda (o čemž rovněž svědčí meze vzniklé na kamenicích). Po 2. světové válce byl na části severních svahů a na úpatí jihovýchodního svahu vybudován pastevní areál pro hovězí dobytek. Po roce 1991 pastva skončila a od roku 1996 byly některé plochy mulčovány. Louky pod vrcholem nebyly koseny vůbec. V té době se podél mezí rychle rozšířila lupina. V roce 1993 byly zahájeny pravidelné zásahy - především kosení mezofilních luk, v nejcennějších partiích ruční. Mechanicky a chemicky je likvidována expandující lupina. Byly odstraněny keře rozrůstající se v lomu na jižním svahu a vrcholová partie u kapličky byla zbavena náletových dřevin. Vliv této péče na luční společenstva je sledován na trvalých monitorovacích plochác

Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody