Geologie
Plochá, mírně svažitá deprese je vyplněna deluviálně-eluviálními hlinitými sedimenty se suťovými úlomky hornin. Centrum deprese zaujímá až 1,8 m mocná vrstva humolitů, místy překrývaná holocenními splachy. Horniny skalního podloží patří k vrbenské skupině devonského stáří v obalu oskavské klenby (část regionální jednotky silezika). Jsou to slabě metamorfované sedimenty a vulkanity - převážně muskovitické a chloritické fylity a zelené břidlice. Svým charakterem patří lokalita k tzv. odtokovým pramenním rašeliništím. Na jejím území bylo zjištěno 11 výraznějších pramenních vývěrů s celkovou vydatností 5,7 l*s-1. Prameny jsou vázány na poruchová pásma s hlubším oběhem podzemních vod. K udržení vysoké hladiny podzemních vod v rašeliništi přispívají vydatné srážky, málo propustná prachovojílovitá eluvia hornin a nízký koeficient filtrace v tělese humolitů v horizontálním směru.

Květena
Za nejcennější části rezervace můžeme považovat nejvlhčí části rašeliniště s porosty zelených a hnědých rašeliníků sekcí Cuspidata a Subsecunda ve východní části horní rašelinné loučky a v severozápadní části dolní rašelinné loučky. V obou těchto fytocenózách svazu Sphagno recurvicaricion canescentis je v současnosti soustředěna zdejší populace rosnatky okrouhlolisté (Drosera rotundifolia), která byla v minulosti (např. po těžbě rašeliny v 60. letech 20. století) mnohem hojnější a přechodně zaujímala plochy mnoha arů. Většinu dnešní bezlesé části rašeliniště pokrývá mozaika různorodých sukcesních stadií a společenstev svazů Caricion fuscae, Sphagno warnstorfiani-Tomenthypnion a Sphagno recurvi Caricion canescentis. Porosty tvoří ostřice zobánkatá (Carex rostrata), ostřice prosová (C. panicea), ostřice ježatá (C. echinata), vachta trojlistá (Menyanthes trifoliata), suchopýr úzkolistý (Eriophorum angustifolium), psineček psí (Agrosús canina) aj. Na bezlesých plochách rašeliniště roste korálice trojklanná (Corallorhiza trifida), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis) a prstenec listenatý (D. longebracteata), klikva bahenní (Oxycoccus palustris), tučnice obecná (Pinguicula vulgaris), violka bahenní (Viola palustris). Ještě v 60. letech tady prokazatelně rostly v početných populacích suchopýrek alpský (Trichophorum alpinum) a hořec jarní (Gentiana verna). Bezlesé rašeliniště v posledních desetiletích z větší části zarostlo olší lepkavou (Alnus glutinosa), vrbou popelavou (Salix cinerea) a porosty břízy bělokoré (Betula pendula). Na dolní rašelinné loučce se počátkem 80. let 20. století začal rozrůstat rákos obecný (Phragmites australis).

Zvířena
Lokalita je poměrně málo prozkoumána. Předběžný entomologický průzkum prokázal vzácný druh krytohlava Crypcocephalus decemmaculatus, vázaného na vrby a rašelinné louky. Skalské rašeliniště je pravděpodobně jedinou recentní lokalitou severského druhu nosatce Bagous frit v ČR.

Lesnictví
Kromě dvou malých starších smrčin jsou jasným dokladem druhotné sukcese nápadně stejnověké březiny, olšiny a vrbiny. Zajímavé a dosud nedostatečně vysvětlené zůstává minimální přirozené zmlazení smrku, který byl jistě původní dřevinou.

Využití
Bezlesá část rašeliniště je před zarůstáním náletovými dřevinami a místy i rákosem chráněna každoročním kosením. Zkušenosti z dosavadních biotechnických zásahů, kterými bylo zachráněno rychle zarůstající bezlesí a výrazně podpořeny populace některých cennějších druhů (např. vachty trojlisté, rosnatky okrouhlolisté, tučnice obecné), jsou využívány pro další zlepšení stavu rezervace.

Zdroj: Obecně přístupné informace Agentury ochrany přírody