Jeskyně Na Pomezí se nacházejí v komunikačně významném stejnojmenném sedle (576 m n.m.) v Rychlebských horách u silnice z Jeseníku do Vápenné a Žulové, 2 km severně od obce Lipová Lázně. Jsou největším jeskynním systémem v České republice vzniklým rozpouštěním mramoru, tj. krystalického vápence. Vyznačují se úzkými a místy vysokými chodbami, které se v kříženích rozšiřují v menší dómy. Jeskyně vynikají bohatou krápníkovou výzdobou s jezírky, sintr (porosní hornina vznikající usazováním z roztoků) se v nich stále tvoří. Celková délka chodeb je 630 metrů, z toho je přístupných 410 metrů s dobou prohlídky 45 minut.
Jeskyně i povrchové krasové útvary jsou chráněny jako Národní přírodní památka.

Špičák (zvaný též Velký Špičák) je zalesněný kopec (516 m n.m.), nacházející se 1 km severně od Písečné. Je budován krystalickým vápencem, který vytváří mohutný skalnatý hřeben 260 metrů dlouhý a až 33 metrů vysoký. Na skalách jsou krásně vyvinuté škrapy (hřbetovité, hřebenité a hrotovité tvary povrchu vápenců vzniklé zvětráváním a odnosem). Jeskyně jsou prakticky bez krápníkové výzdoby, zato s neobvyklými srdčitými a vejčitými profily chodeb. Ty byly pravděpodobně vymodelovány tavnými vodami pevninského ledovce, který v jedné z ledových dob zasahoval až k České Vsi.

Mladečské jeskyně najdeme na západním okraji obce Mladeč u Litovle, na okraji Chráněné krajinné oblasti Litovelské Pomoraví. Puklinové chodby a dómy se nacházejí v podzemí vápencového vrchu Třesín. Části podzemních prostor jsou bohatě zdobeny krápníky a sintrovými náteky. Jeskyně byla známa od pradávna a je mimořádně významnou paleontologickou a archeologickou lokalitou.

Jeskyně se rozkládají v podzemí u obce Slavětín u Litovle v Olomouckém kraji. Nabízejí téměř 4 km chodeb, z nichž je 788 metrů přístupných veřejnosti.
Podzemní systém Javoříčských jeskyní vytváří komplikovaný komplex chodeb domů a propastí v ostrůvku devonských vápenců. Podzemní prostory jsou uspořádány patrně do tří pater se zhruba čtyřicetimetrovým rozdílem nadmořských výšek. Tento rozdíl výšky jednotlivých pater souvisí se změnami erozních bází toku Špraňku v jednotlivých obdobích vývoje jeskyní, kdy tok postupně poklesal do nižších úrovní, čímž jeho vody opouštěly výše položená patra a stěhovaly se do pater nižších.