K dalším závažnějším stavebním proměnám janovické tvrze tedy došlo až v poslední čtvrtině 16. století, když panství získal do dědičného držení vzdělaný renesanční velmož Ferdinand Hoffmann z Grünbüchlu, dvořan a osobní přítel Rudolfa II., za 31 858 zlatých. President dvorské komory, finanční kouzelník i velikán ve srovnání s dnešními nejúspěšnějšími ministry financí nejbohatších zemí, však patřil přes ohromné zásluhy o pokladnice tří následujících habsburských panovníků a jejich věrný poddaný jen k tolerovaným luteránům. Po nástupu mladých dravých katolíků byl ode dvora vytlačen a zatrpklý se stáhl na své horské panství na Janovicku. Před ztrátou postavení na císařském dvoře byl vázán svou funkcí na Prahu či její blízké okolí.
Koupil proto nejdříve zámek v Jinonicích, nyní se místo nazývá Na Vidouli, do roku 1598 vlastnil také tvrz Čimice a s Eliškou z Donína vyženil též krásný libeňský zámeček, kde se dosud zachovala sgrafita z hoffmannského období. Zřejmě nepočítal s odchodem na chladné Jesenicko, ale přesto začaly v Janovicích první stavební práce již roku 1586 a stavba se začala měnit ve větší a pohodlné panské sídlo, které již mohlo sloužit k trvalému pobytu i náročnému vlastníkovi. Bylo však jinak situováno než dnes. Roku 1996, když v těsné blízkosti západní zdi zámeckého paláce začali hloubit pro tehdejší Telecom rýhu na uložení moderních dálkových kabelů, nezbylo než vrátit se opět k záchrannému archeologickému výzkumu. Vymezili jsme několik sond. Největší z nich jsme vyhloubili vlevo od asfaltované cesty běžící podél západní štítové zdi budovy lesní správy. Nálezy byly úžasné, zlomky nádherných kachlů nejméně z třiceti renesančních kamen, zlomky užitkové hrnčiny, okenních puklic, nádherných benátských pohárů s bílými nitkami stočenými do válečků v dosud naprosto čirém skle, tzv. vetro filigranato z ostrova Murano, dna českých pohárů, fragmenty českého rytého skla, tyrolské napodobeniny italského stolního vybavení, červené bobrovky ze střechy renesančního zámku, cihly se značkami, kuchyňské nářadí, hrnce. Mezi zámeckými kachli jsme k našemu údivu našli některé stejné výrobky, jaké byly součástí otopných zařízení interiérů i docela chudých měšťánků z rýmařovské Dolní Okružní ulice (dnes Husova), které vyráběl v 16. století kachlář v místech dnešní kuželny na Bartákové. Podstatné však je, že západní zeď dnešní obřadní síně nekončila tam kde dnes, ale pokračovala dál k severu dokonale lícovanou masivní kamennou zdí na mohutných kamenných základech. Tak dokonalé založení zdi třeba kladené jen na hlínu nemohlo být ukotvením hradby či ohradní zdi, ale s největší pravděpodobností se jednalo o pokračující stěnu sídla k severu. Pakliže se nemýlíme, měl palác zcela odlišný čtvercový půdorys od dnešní nejstarší části, což by odpovídalo dobovému stylu a nevylučovalo ani vnitřní dvůr. Patrně nebudeme daleko od pravdy, nazveme - li nyní stavbu již renesančním zámkem. Bohužel se doposud nepodařilo získat naprosto žádnou informaci, jež by nás přivedla na stopu stavitele a autora plánů, avšak vysoce postavený dvorní úředník a bohatý velmož měl jistě dostatek možností zajistit si vysoce kvalitního architekta v pražské italské či německé komunitě, avšak nelze vyloučit ani českého odborníka. Zámek jistě odpovídal jeho vysokým nárokům. Když musel Ferdinand zklamán opustit roku 1600 pro svou víru císařské služby, staly se Janovice jeho trvalým domovem, jak to bylo i později za hoffmannských dědiců ještě víc než celé další půlstoletí. Důkazem nad jiné zřetelným je, že sem hrabě převezl až ze Štýrska svou vynikající knihovnu, která patřila ve střední Evropě k nejrozsáhlejším své doby a obsahovala také celou řadu českých bratrských a husitských tisků včetně prací Jan Husa. Česká literatura mu nebyla překážkou, neboť naprosto dokonale ovládal krásnou renesanční češtinu, znal všechny její finesy a skvěle se jí vyjadřoval. Jazyk poznal a zvládl již jako osmiletý chlapec na Svěchinově škole v Českém Krumlově, kde studoval se svými bratranci Vilémem a Petrem Vokem z Rožmberka. K prvním významným zásahům do interiéru zámku, jak svědčí hmotné nálezy, došlo asi již v průběhu rekatolizace po roce 1625, kdy musely být nesporně odstraněny všechny připomínky evangelické víry majitelů. Všudypřítomná rekatolizační politika si našla svůj cíl i v bourání kamen, mezi nimiž nejvíce vadila otopná zařízení se zeleně glazovanými kachli se symboly sedmi svobodných umění a především ty, jež věrně znázorňovaly podobu klečícího Martina Luthera a jeho ochránce Friedricha III. Míšeňského, jak moderní! Ferdinandův vnuk Wolfgang August dokonce musel své zboží opustit, neboť se odmítl zříci svého vyznání a zemřel čtyřiatřicetiletý v polském exilu 1631 v Lise.
Literatura: Karel, J.: Zástavní držitelé rabštejnského panství od počátku do poloviny 16. století, Stř. Morava 22/06, Olomouc 2006; Spurný, František a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Severní Morava, Praha 1983; Plaček, Miroslav: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku, Praha 1996; Springer, Julius: Chronik von Römerstadt und Umgebung, díl II, Rýmařov 1906; Spurný, František: Dějiny Rýmařovska I, díl 3, Ostrava 1961; Berger, Karel: Geschichte der Stadt Römerstadt, Brno 1909;
Karel, Jiří: Renesanční zámek Grünbüchlů, Rýmařovský horizont 06/2008, SVČ Rýmařov