Skrovné zbytky unikátních technických zařízení v lesích janovického panství

    Zbytky hráze pro plavení dříví Od 16. století do roku 1902 se dřevo z lesů janovického panství dopravovalo upravenou vodní cestou se soustavou rybníčků - klausů, jejíž hrázky jsou ještě patrné poblíž Žďárského Potoka, např. v horní části toku Podolského potoka.

    Do koryta kanálů se naházela kulatina  a otevřela se stavidla, zesílený proud vody pak dopravil postupně náklad k dalším rybníčkům do nižších poloh. Plnění rybníčku po vypuštění trvalo zhruba 8 - 12 hodin, potom se stavidlo otevřelo  a připravení dělníci začali intenzivně vhazovat do toku s asi hodinou zvýšenou hladinou dřevo. Pak bylo nutno stavidlo uzavřít a nádrž se znovu pomalu naplnila. Plávky na janovickém panství patřily k nejvýznamnějším v Jeseníkách. Dříví se plavilo i na rabštejnském panství. Později už plávky nestačily stále zvýšené poptávce po užitkovém dřevu a zanikly.

    V roce 2013 se státní podnik Lesy ČR, s.p. – Lesní správa Janovice rozhodl revitalizovat stavbu stávající retenční nádrže „Pod Zvoničkou“ na Splavském potoce,  sloužící v minulosti k zadržování vody pro plavení dříví. Nádrž byla zanesena říčními náplavy a hráz byla ve střední části zcela rozbořena a na tělese hráze na několika místech rostly vzrostlé smrky. . Nádrž na Splavském potoce, přítoku Podolského potoka, se nachází v k. ú Žďárský Potok, obec Stará Ves, na potoku v údolí mezi Ztracenými skalami (1151 m n. m.) a Zelenými kameny (1250 m n. m.) v jižní části hlavního jižního hřebene Hrubého Jeseníku.

    Na základě schváleného projektu byly na jaře 2014 zahájeny a v tomto roce také dokončeny .rekonstrukční práce. Po odstranění nánosů a porostu bylo v celé délce hráze provedeno obetonování základu hráze až do výše 20 cm nad maximální hladinou retenčního prostoru. Zdivo samotné hráze o tloušťce jeden metr bylo očištěno, a po doplnění chybějících kamenů bylo nově vyspárováno. Do hrázděného zdiva byly doplněny svislé trámy. Uprostřed hráze byla nově vybudována průtočná sekce s železobetonovým jádrem. Pevnou spodní část tvoří stupňovitá rampa se žlabem, pohyblivou část představují dlužové fošny osazené do ocelového U profilu.  Na koruně hráze byl zbudován chodník s oboustranným zábradlím o světlé šířce 0,75 m s lávkou nad průtočnou sekcí hráze. Délka chodníku ve výšce cca 5 m nad dnem nádrže je takřka 40 m. Z chodníku je možné vidět nejen celou zádržnou plochu, ale zejména také schodovitou část vodní cesty pod výpustí o výšce 2 m a také balvanitý skluz včetně opevnění dna pod skluzem o celkové délce více než 10 m. Po napuštění bude hladina vody ve výši dvou metrů nad dnem nádrže a v nádrži bude 665 m3 vody zabírající plochu 385 m2

    P6130038Hráz retenční nádrže po rekonstrukci. P7200031 2

     

     

     

     


    V době, kdy ještě neexistovaly dostatečné dopravní prostředky poháněné dieselovými či benzinovými motory, byly od poloviny 90. let 19. století velmi významným technickým zařízením  harrachovských lesů úzkokolejné lesní dráhy. Do dnešních dnů se zachovaly na několika místech u Staré Vsi zbytky kolejí, ale častěji dobře umístěné násypy, mostky a záseky do úbočí, po nichž se plynule zásoboval provoz pily ve Staré Vsi.

    Železnice typu Dolber zahájily provoz v roce 1892 a dráha v okolí Staré Vsi měla dvě větve. První vedla podle Stříbrného potoka  v délce 1694 m a na ni navazovala další, která se táhla podél Klučovského potoka dokonce celých 4210 m s odbočkou k západu. Obdobná drážka fungovala i v oblasti Ferdinandova, svážela dříví k bedřichovské pile. Tratě využívaly přirozený spád. Vláček tvořilo až 16 vozíků, přičemž na jeden se nakládaly zhruba čtyři metry kubické kulatiny. Každý vláček měl svého řidiče a zároveň brzdaře, vagóny jely samospádem. Na vytahování vagónů do kopce a po rovině se užívali koně, pro něž byla upravena po vnitřní straně kolejí dostatečně široká stezka (0,75 m ). Lesní dráhy sloužily až do 50. let minulého století, janovická byl v provozu naposledy v r. 1948.

    Kromě toho vznikala od poloviny 19. století lesních silnic pro koňské potahy, které sloužily nejen k těžbě, ale i k rychlému odstraňování kalamitních dřevin.

    K zimnímu svážení dřeva užívali dřevorubci vlastní sáně nazývané Krutze. Sáně, které  bez nákladu vážily 30 - 40 kg, si musel do kopců vytáhnout sám majitelel. Nakládaly se na ně až 2 m2 dřeva a jízdu dolů ovládal jediný člověk vsedě na oji. Brzdilo se otepí roští a polen. Na rovině musel sáně s nákladem táhnout sám.

    Pro text byly využity především publikace Jiřího Karla Stará Ves a Žďárský Potok v dějinách Moravy, 2010 a Příběh lesů a lidí Rýmařovska, 2008, článek Mgr. J. Karla Jak se na Janovicku sváželo dřevo z hraběcích lesů, Rýmařovský horizont 10/2007, SVČ Rýmařov, 2007 a dále projekt Revitalizace retenční nádrže „Pod Zvoničkou“ zpracovaný organizací Lesprojekt Krnov s.r.o. v r. 2013.

    Zpracoval: M. Marek.