Vzdávání úcty Marii jako matce Boží, zjevně pod vlivem kultu bohyně matky, který existoval na Východě od nepaměti, má svoje počátky ve 3-5. století našeho letopočtu a po dlouhá staletí kvetlo zejména v klášterech, v lidových vrstvách se Mariin kult začal šířit až teprve v pozdním středověku.
Modlitba růžence jako oblíbená forma uctívání Panny Marie má svůj počátek v 15. století. Adorace Panny Marie pak našla svá nesčetná vyjádření v sochařství, malířství, hudbě, poezii i architektuře, často i v podobách nezvyklých nebo i pochybných. Ve středisku mariánského kultu v italském městě Loretu věřící zahrnují úctou malý domek, v němž prý kdysi pobývala Ježíšova matka a který sem údajně r. 1295 přenesli andělé z Nazaretu.

Svatý Jan Nepomucký -  kněz v rochetě (obřadní bílé plátěné roucho po kolena, se širokými rukávy) a s biretem (pokrývka hlavy vyztužená diagonálními žebry), s pěti hvězdami kolem hlavy, držící v náručí kříž s ukřižovaným Kristem, případně ještě palmovou ratolest (symbol vítězství).
Sochy stojí na svých místech většinou již od osmnáctého století, a to nejen v českých zemích, ale i v mnoha dalších v Evropě a také např. v Latinské Americe.Za svatého byl Jan Nepomucký prohlášen nejen na základě legend, ale zejména také v návaznosti na „zázrak", k němuž došlo při exhumaci ostatků těla Jana z Pomuku v roce 1719. Tehdy komise složená z vysokých církevních funkcionářů, ale i lékařů a chirurgů, právníků a šlechticů konstatovala, že kus načervenalé tkáně, která byla nalezena uvnitř exhumované lebky, je světcův jazyk. Všichni z přítomných pak nabyli přesvědčení, že jazyk se nemohl zachovat po dobu více než tři století od Janovy smrti přirozenou cestou, nýbrž zřejmým zázrakem, jehož příčinou a podstatou bylo zachování zpovědního tajemství ve smyslu tehdejší legendy o Janovi.

První světová válka (dříve označovaná jako Velká válka) začala před takřka 95 léty v srpnu 1914 a trvala do 11. listopadu 1918.
Válka přinesla nesmírné utrpení na obou válčících stranách na mnoha frontách. Došlo k obrovským ztrátám materiálním a k nezměrnému utrpení vojáků i civilního obyvatelstva ale zejména k nenahraditelným ztrátám lidských životů. Uvádí se, že celkem zemřelo asi 15 miliónů lidí, 9 miliónů vojáků a 6 miliónů civilních obyvatel. Mezi nimi i ti, kteří byli nuceni bojovat za císaře pána, a to nejen Češi, ale také Němci, kteří obývali pohraniční území Čech a Moravy, Maďaři, Slováci a další.